Aula slávy

Cena za dlouhodobý a systematický přínos vzdělávání. Laureáty do Auly slávy každoročně vybírá pořádající organizace EDUin, o. p. s.

2019

Do Auly slávy byl uveden Ing. Milan Appel.

Milan Appel alias Mikin nejprve získal titul zemědělského inženýra, a je tak živoucím důkazem toho, že k pedagogice často vedou klikaté cestičky a o úspěchu rozhoduje především osobnost a motivace. Po dosažení pedagogického vzdělání se stal ředitelem Střediska volného času Lužánky, ve kterém dodnes lektoruje. Angažoval se i na koncepční a systémové úrovni a těsně po Samotové revoluci s kolegy založil organizaci Sdružení pracovníků DDM v ČR, které dvanáct let řediteloval. Dále se podílel na legislativním procesu v oblasti zájmového vzdělávání jako člen poradního sboru hned několika náměstků ministrů školství i jako člen Rady vlády ČR pro nestátní neziskové organizace. Posledních dvacet let působí jako lektor v organizacích AISIS, Národní institut dětí a mládeže a Národní institut pro další vzdělávání. Dodnes jezdí na tábory s oddílem, ve kterém byl 38 let náčelníkem a ve volném čase se věnuje geocachingu a dalším svým koníčkům.

 

2018

Do Auly slávy byl uveden PhDr. Ondřej Hausenblas.

PhDr. Ondřej Hausenblas vystudoval češtinu a angličtinu na Filozofické fakultě UK. Má zkušenosti z Ústavu pro jazyk český, Českého rozhlasu i nakladatelství Československý spisovatel. Mnoho let pedagogicky působil na FF UK i PedF UK, kde je aktivní dodnes na Katedře české literatury. Je zároveň dlouholetým mezinárodně uznávaným lektorem programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení. V mnoha projektech se věnoval metodické práci podporující rozvoj klíčových kompetencí v oblasti čtenářství.

Podílel se na mnoha reformních snahách – v letech 1994-1997 jako předseda občanského sdružení Přátelé angažovaného učení, které představovalo první a dlouho jedinou reformně orientovanou aktivitu českých učitelů. V letech 1998-2000 jako spoluautor tzv. Zelené (studie České vzdělání a Evropa) a Bílé knihy (Národní program rozvoje vzdělávání).

 

2017

Do Auly slávy byl uveden Prof. RNDr. Milan Hejný, CSc.

Milan Hejný je předním českým a slovenským odborníkem v didaktice matematiky. Mezi širokou veřejností je znám především jako autor metody výuky matematiky založené na budování schémat. Hlavním pravidlem tzv. Hejného metody je, že na většinu řešení si děti mají přijít samy. Učitel je spíše rádce, který je vede, ale nedává jim hotové poznatky, aby se je učily zpaměti. Metoda dává žákům prostor pro různé postupy a řešení a učitelům pomáhá uzpůsobit žákům práci podle jejich schopností. Na prvním místě u Hejného metody je vztah žáka k předmětu, míra kooperace mezi žáky nebo třeba schopnost naslouchat a prezentovat.

 

2016

Do Auly slávy byl uveden Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D., CSc.

Jan Sokol prošel pestrou škálou zaměstnání od zlatníka, přes programátora až k filozofovi a politikovi. Od 90. let je spojen se vzděláváním – jako poradce ministrů a v roce 1998 ministr školství v úřednické vládě J. Tošovského. Jeden z mála akademiků, který veřejně vystupuje a komentuje dění ve společnosti. Daří se mu respektujícím způsobem komunikovat s mladou generací, je neúnavným propagátorem Wikipedie a spoluautorem projektu „Senioři píší Wikipedii“.

 

2015

Do Auly slávy byla uvedena promovaný pedagog Jana Hrubá.

Jana Hrubá působila přes 30 let jako učitelka na základní škole. Od r. 1990 dodnes pracuje v učitelských asociacích (Pedagogický svaz, NEMES, PAU, SKAV). 15 let (1993-2008) soukromě vydávala časopis pro příznivce změn ve vzdělávání Učitelské listy a cca 20 knih z oblasti inovací ve vzdělávání, nyní po odchodu do důchodu provozuje jako koníčka web Učitelské listy. Stále aktivně monitoruje další vývoj ve vzdělávání, je činnou členkou Stálé konference asociací ve vzdělávání SKAV.


2014

Do Auly slávy byla uvedena PhDr. Jana Nováčková, CSc.

Jana Nováčková je psycholožka, členka a lektorka Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání. Je přesvědčená, že ani nejlepší výchovné cíle nemohou ospravedlnit fakt, že se s dětmi často zachází méně slušně než s dospělými. Jak jinak je možno provázet děti na jejich cestě, aby se mohly stát zodpovědnými dospělými s vysokou sebeúctou, popsala spolu s dalšími třemi spoluautory v knize Respektovat a být respektován. Tvrdí, že tradiční školství se prohřešuje proti přirozenému fungování našeho mozku a promarňuje potenciály dětí. Své názory vyjádřila v seriálu článků Mýty ve vzdělávání publikovaných v Lidových novinách a vydaných pak knižně.