Nenápadné Učitelské noviny: rozhovor s islamofobem, obhajoba chemtrails i špička obřího byznysového ledovce
Téma: Mediální gramotnost
Autor: Adéla Skoupá, Jan Moláček
Název média: Adéla Skoupá, Jan Moláček
Text článku: Nenápadné Učitelské noviny: rozhovor s islamofobem, obhajoba chemtrails i špička obřího byznysového ledovce Adéla Skoupá Nadpisy kontroverzních textů v Učitelských novinách. Grafika: Deník N Kdo stojí za Učitelskými novinami (UN), tedy titulem, který v posledních týdnech čelí kritice za to, že poskytuje prostor dezinformacím a islamofobním stereotypům, přestože ho odebírá řada škol? Nenápadný týdeník je součástí obřího byznysového impéria, do kterého spadají nejen další nakladatelství, ale také například hotely na Šumavě. Týdeník Učitelské noviny pravděpodobně příliš mnoho českých čtenářů mimo učitelskou profesi nezná. V branži je to ale jinak. Časopis z historických i praktických důvodů odebírá řada škol. „Dřív byly Učitelské noviny hlavní informační platformou, kde se ředitelé a učitelé dozvídali novinky ze školství včetně chystaných vyhlášek nebo otevíraných oborů. Dnes už tomu tak není, hlavně díky internetu je zdrojů, odkud čerpáme, daleko víc,“ říká Michal Černý, prezident Asociace ředitelů základních škol ČR. Pořád však podle něj Učitelské noviny odebírá většina škol, ačkoliv je mnohdy kantoři jen prolistují ve sborovně. Zdánlivě banální rešerše pozadí titulu, kterému se až dosud novináři mimo školskou branži neměli příliš důvod věnovat, odkryla nečekanou spleť byznysových a politických aktivit, zasahujících šumavské hvozdy i nejvyšší pražské politické kruhy. Důvod zajímat se o týdeník, který bez většího zájmu laické veřejnosti vychází už desítky let, byl v posledních dnech nasnadě. Sociální sítě totiž zaplavila vlna kritiky namířená proti dvěma textům, které v něm vyšly. První z nich se objevil v jednom z loňských říjnových vydání. Nesl titul Klimakult a na pěti stranách shrnoval známé námitky odpůrců vědeckého konsenzu o globální klimatické změně způsobené člověkem. Obsahoval však také pasáž obhajující platnost jedné z nejznámějších konspiračních teorií o takzvaných chemtrails. „Na internetu lze najít i různé zajímavé informace, které mainstreamovému stanovisku věcně oponují a nelze je vždy jednoduše označit za fake news,“ píše autor článku s odkazem na jeden z nejčastěji používaných „důkazů“ chemtrails, které konspirátoři používají. Jde o video, na němž existenci programu chemtrails údajně přiznává exředitel americké CIA John Brennan. Loni o něco dříve přinesl článek na stejné téma i dezinformační server Aeronet. Jde ovšem o hoax , Brennan na videu mluví o hypotetické možnosti v budoucnu chránit klima Země rozprašováním speciálních látek ve stratosféře. Text vyvolal odpor odborníků i části učitelů. „Místo solidní informace o jednom z nejzávažnějších problémů současnosti přináší snůšku nepravd, polopravd, zkreslení, smyšlenek, bizarních historek, ale i útoků, nesmyslných nařčení a obviňování. Je to dezinformace a fake news v krystalicky čisté podobě. Nedovedu si přestavit, jak na podobnou snůšku nesmyslů a útočných frází, podanou ve vážené tiskovině, mohou zareagovat učitelé, chce se mi v této souvislosti říci ubozí učitelé,“ napsal redakci v otevřeném dopise například ekolog Bedřich Moldan. Klimatolog Radim Tolasz se rovnou ujal podrobného vyvracení informací , které se v textu objevují. Nedlouho poté vyvolal podobné pozdvižení další text – rozhovor s přední postavou české islamofobní scény Petrem Hamplem o údajné „islamizaci“ českých škol. Sociolog Hampl v rozhovoru – bez náznaku opozice ze strany novináře – prezentuje zkreslující a stereotypizující islamofobní tvrzení. Mimo jiné například prezentuje údajnou „islamizaci“ Česka jako „největší kulturní změnu od příchodu Slovanů na naše území“. I proti tomuto textu se vzedmula kritika. Částečně kvůli tvrzením přímo v něm obsaženým, zčásti i volbou respondenta: Hampl je známý výroky zacházejícími za hranu otevřeného rasismu a výzev k násilí. Označil například za „skvělého tátu“ muže odsouzeného za to , že nabádal malou dcerku, aby tloukla baseballovou pálkou do polštáře, představovala si, že je to „cikán nebo muslim“, povzbuzoval ji slovy „jenom mu zlom pár kostí, nezabij ho“, a točil ji u toho na mobil. „Bylo hloupé, že dal průchod své otcovské hrdosti a sdílel to na sociálních sítích. Ale jinak je to skvělý táta,“ napsal k tomu Hampl. „Nikde jsem nezaregistroval, že by pan Hampl obhajoval rasismus a vyzýval k násilí,“ napsal Deníku N šéfredaktor Učitelských novin Petr Husník. „Požádali jsme ho o setkání, protože nás jeho názory podobně jako vás nenechaly chladnými,“ doplnil. Učitelské noviny vycházejí už desítky let, současný vydavatel je má v portfoliu od pádu komunismu. Foto: Jan Moláček, Deník N Už dříve reagovala redakce na kritiku prohlášením uveřejněným na webu. „Nepohodlná fakta, nekorektní názory nebo opomíjená očitá svědectví se v UN běžně objevovala, a to u fenoménů, jako jsou třeba inkluze, migrace, rasismus, extremismus, multikulturalismus nebo nacionalismus,“ uvádí v něm. Novináři a šumavští hoteliéři Týdeník vydává podle databáze ministerstva kultury společnost Gnosis. Ta má v obchodním rejstříku zapsaný také předmět podnikání, který by člověk u vydavatelství časopisu pro pedagogy nečekal – hostinskou činnost. A to je také hlavní byznys, kterému se firma věnuje. Patří jí totiž desítky nemovitostí na Šumavě, mezi jinými penziony a hotely. Firma se dokonce v posledních dnech objevila v médiích nejen kvůli Učitelským novinám, ale také kvůli svému podnikání v pohostinství. Dva z jejích hotelů – Alpskou vyhlídku v Bučině u Kvildy a penzion Hájenka na Knížecích Pláních – totiž před dvěma týdny potrestala Česká inspekce životního prostředí. Inspektoři hotelům naúčtovali skoro třísettisícovou pokutu mimo jiné za neoprávněný odběr podzemní vody a vypouštění odpadních vod do potoka. „Naše novinářská práce s ostatními podnikatelskými činnostmi společnosti Gnosis nijak nesouvisí a nikdy nesouvisela,“ napsal šéfredaktor Učitelských novin Deníku N. Co ale spojuje profesní týdeník pro učitele s hotelovým byznysem na Šumavě? Odpověď má jméno známého pražského a jihočeského podnikatele Františka Taliána, který zemřel v roce 2018. Do své smrti byl vlastníkem společnosti Gnosis a podnikatelského impéria, které teď postupně přebírá jeho syn. Učitelské noviny získal František Talián krátce po pádu komunismu spolu s celým Státním pedagogickým nakladatelstvím, kde před sametovou revolucí působil jako právník, a poté ho zprivatizoval. Včetně rozlehlého novobarokního komplexu v centru Prahy. Privatizaci firmy i nemovitostí řešily mnoho let soudy, Taliánovi ale nakonec majetek v hodnotě stovek milionů korun zůstal. Pražský novobarokní komplex, v němž sídlí mimo jiné redakce Učitelských novin. Foto: Jan Moláček, Deník N Ještě v devadesátých letech začal Talián a jeho nakladatelství Fortuna – rovněž za okolností, kterými se zabývala justice – dodávat učebnice školám. Do svého portfolia získal i další významná nakladatelství – například Kartografii Praha. František Talián (vpravo) na snímku z roku 1998 s básníkem Jiřím Žáčkem – spoluautorem čítanky, kterou vydalo Taliánovo nakladatelství Fortuna. Foto: ČTK Vydělané peníze začal Talián investovat do nemovitostí na Šumavě, odkud pocházel. Postupně se stal největším tamním soukromým vlastníkem pozemků a majitelem zhruba desítky hotelů a penzionů. Média mu přezdívala „král Šumavy“. Král Šumavy Právě Šumava je také pole, na kterém se Talián setkal s vlivnými politiky. Podporoval totiž odpůrce ekologických sdružení a zastánce zásahů v chráněných zónách a benevolentnějšího přístupu ke stavební činnosti v národním parku. Stejný postoj má také Miloš Zeman, s nímž se proto šumavský multimilionář sblížil a patřil k prezidentovým byznysovým přátelům. Dalším významným lobbistou proti striktní ochraně přírody v národním parku byl také třeba další prezidentův přítel Zdeněk Zbytek, aktivně proti ekologickým sdružením vystupovali také oba Václavové Klausové. Šumavský hotel Alpská vyhlídka koupil podnikatel František Talián a provozuje ho vydavatel Učitelských novin. Foto: webové stránky hotelu Alpská vyhlídka Ekologická sdružení Taliána obviňovala, že na Šumavě hájí své podnikatelské zájmy, protože v zónách, kde prosazoval možnost stavět, vlastnil pozemky. On sám to ale odmítal. „To, že tam někdo nakoupil pozemky, včetně mě, přece není žádná organizovaná akce. Pár vykuků se tam jistě najde, ale není jich moc,“ řekl například v roce 2017 Hospodářským novinám. Šéfredaktor Učitelských novin ale odmítá, že by články popírající globální klimatickou změnu nebo strašící islamizací škol souvisely s blízkostí někdejšího majitele k názorově podobně zaměřeným politikům. „V Učitelských novinách působím už čtvrt století a nevybavuji si, že by za tu dobu vydavatel jakýmkoli způsobem zasáhl do obsahu těchto novin,“ odmítl to Husník. Proti výše zmíněným článkům minulý týden hlasitě vystoupila obecně prospěšná společnost Eduin, podle níž je žádoucí, aby „aby se k dané situaci vyjádřili lidé odpovědní za řízení vzdělávacího systému“. Ministerstvo školství podle své mluvčí nemůže ovlivnit, zda školy Učitelské noviny odebírají. „Učitelské noviny jsou soukromé médium, ministerstvo nemůže zasahovat do jeho redakční práce, stejně jako v případě jakéhokoliv jiného média. Stejně tak je na rozhodnutí vedení školy či zřizovatele, jaké tiskoviny bude škola odebírat,“ napsala Deníku N mluvčí Aneta Lednová. Proti oběma kritizovaným článkům se ozvali někteří ředitelé škol, jejich asociace se ale rozhodla nic v kauze nepodnikat. „Podle mého názoru je dobře, že vycházejí i v Učitelských novinách různé protichůdné články. Vadí mi, že je znát, že redaktor s panem Hamplem souzní, měl mu více oponovat. Také si myslím, že měl být text výrazně označený jako polemika nebo tak, aby bylo jasné, že jde o kontroverzní názor,“ řekl Deníku N prezident ředitelské asociace Černý. Podle něj ale jeden takový rozhovor názory učitelů hned nezmění. „Jsou to vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří navíc musí děti vést ke kritickému myšlení a k tomu, aby se setkávaly s různými názory,“ míní. Autor: Jan Moláček, Adéla Skoupá